Green Day - 6. 11. 2009, Vídeň
Když Green Day někdy v květnu ohlásili data evropského turné pro jejich 21st Century Breakdown tour a chyběla v ní Praha, bylo jasné, že pokud někam pojedu, bude to do Vídně. Ne proto, že bych miloval tohle město nebo jeho obyvatele, ale prostě jen kvůli vzdálenosti. Vždyť do Vídně to mám opravdu kousek.
První problém, který byl třeba vyřešit, byla otázka, kdy dorazit před halu. Říkal jsem si, že kolem poledne to bude bohatě stačit. Ale nakonec po přečtení některých příspěvků na různých diskuzích jsem vyrazil dřív a ve Vídni byl už něco kolem desáté hodiny. Další hodinu pak zabralo hledání haly, ale v tomhle musím Rakušáky pochválit - kdo uměl anglicky, rád poradil. Takže nakonec jsem po zhruba hodinovém pátrání halu našel a viděl, že jsem přišel asi moc brzy. Nakonec se to však (i s pomocí zhruba půlhodinové návštěvy obchodního domu) dalo zvládnout.
To horší přišlo na řadu zhruba ve 4 hodiny odpoledne, kdy začala slavná rakouská organizace. Všichni přítomní byli neustále chaoticky posunováni dozadu, takže to, že přišli někteří už brzy ráno, bylo prakticky k ničemu. Nakonec to ale nějak dopadlo, a když přišla chvíle pravdy, chytil jsem ještě docela dobré místo ve druhé řadě téměř na konci ostrůvku.
Zhruba před půl osmou nastoupila předkapela s názvem Prima Donna. Nebylo to nic, z čeho bych si sednul na zadek, ale na zabití zhruba půl hodiny to nebylo špatné. I když víc než samotnou hudbou dostaly diváky do euforie zpěvákovy výkřiky "Green Day" - holt už se všichni nemohli dočkat.
Čekání na hlavní hvězdy večera nebylo tak dlouhé, jak jsem si myslel. Po "pár" minutách vyběhl na podium opilý růžový králík a bylo jasné, že netrpělivě očekávaná chvíle se blíží. Králík vypil na posezení dvě piva, udělal show při známé písni od skupiny Village People - YMCA, a zhruba po 10ti - 15ti minutách zmizel. Pak už nezbývalo nic jiného, než posledních pár chvil počkat na to nejočekávanější - Green Day.
Světla zhlasla a into v podobě Song of the Century otevřelo celý koncert. Všichni byli v euforii. Ale musím říct, že až moc velké, protože to, co se dělo v Rakousku, jsem ještě na žádném koncertě nezažil. Jasně - tlačenice u podia byly všude, ale pokaždé to mělo určitou hranici. Tady ne, první 2 - 3 písně to byl skutečně "boj o přežití." Takže začátek v podobě trojlístku novinek v podobě 21st Century Breakdown, Know Your Enemy a East Jesus Nowhere jsem byl trošku zkažený oním bojem. Ale i tak jsem si to náramně užil, protože další z mých snů se stal skutečností. V průběhu oné tlačenice jsem se najednou z druhé řady ocitl zhruba ve čtvrté, ale i tak to bylo pořád hodně dobré. Hlavně jsem byl rád, že už můžu pořádně dýchat. Stalo se tak paradoxně při Holiday, u které jsem čekal ještě větší jatka. Ale naštěstí se tak nestalo, a tenhle hit jsem si vychutnal naplno. Následoval dalšé hit z nového alba - Static Age. I když mě třeba tahle písnička až tolik na albu nenadchla, na koncertě měla (stejně jako všechny ostatní písničky) úžasnou energii. Nastal čas i na "staré" hity. Starší píšu v uvozovkách proto, že první přišlo na řadu několik písní z alba American Idiot, které si přívlastek starý tak úplně nezaslouží. Jako první přišla na řadu Give Me Novacaine. Za ni jsem strašně rád, protože - i když nepatří mezi ty úplně nejznámější pecky z "idiota" - tak patří mezi mé nejoblíbenější, a nehrají ji zase úplně na každém koncertě, takže dá se říct trošku rarita. A výborná. Dále už následovaly osvědčené koncertní fláky - stadionově laděná Are We the Waiting, která následně přešla v St. Jimmy. Kolečko hitů z alba American Idiot zakončil možná ten největší (i když u tohoto alba se nedá říct, co je největší hit) - Boulevard of Broken Dreams. Opět není co vytknout. Pak se Billie zeptal, jestli chce publikum slyšet i "oldschoold songs", a jaká byla odezva publika, snad ani nemusím připomínat. Přesné pořadí si nepamatuju, ale přišlo na pecky jako Basket Case, She, Brain Stew, Jaded, When I Come Around, Welcome to Paradise, Longview, nebo Hitchin´ a Ride. Tyto písně byly také proloženy covery, za všechny můžu jmenovat třeba Highway to Hell od AC/DC nebo kytarový riff z Iron Mana, známého hitu Black Sabbath. Sérií starých hitů zakončila módní přehlídka při King for a Day - kdo tuhle písničku z koncertů znají, ví, že se opravdu je na co dívat. Píseň byla už tradičně proložena covery jako Shout nebo Stand by me. Po delší době byl čas na nějakou tu novinku, a nebylo jí nic jiného než dlouho očekávaná 21 Guns. Pokud se člověk podívá na youtube, a videa z předchozích koncertů, zjistí, že snad žádnou jinou píseň netočili lidé tak často jako právě 21 Guns. Ve Vídni tomu zřejmě nebylo jinak. Z celé písně mě nejvíc dostal její závěr - kytarové sólo, jiskry padající z vrcholu pódia a následné piánko. Jeden z vrcholů večera. Nastal ještě čas na jeden starší hit - klasiku Minority - a Green Day se na chvíli odebrali do zákulisí. S návratem ovšem na sebe nenechali dlouho čekat a dvojcí hitů American Idiot a Jesus of Suburbia (díkbohu, že tuhle zahráli) připravili divákům první předčasné finále. To druhé přišlo o pár deístek vteřin později, když na podium vstoupil nejprve samotný Billie s akustikou, a začal Last Night on Earth. Musím přiznat, že poslední tři akustické písně jsem si užil ze všecho nejvíc - už žádná tlačenice, a Billieho jsem měl jako na dlani. Když začal vybrnkávat Wake Me Up when September Ends, měl jsem opravdu husí kůži. Když přišla na řadu Time of Your Life, byl jsem trošku smutný - ne z toho, že bych tuhle písničku neměl rád, ale prostě proto, že bylo jasné, že je konec. Ale byl to skvělý konec za skvělým večerem, který trval bezmála 3 hodiny.
Takže co říci závěrem. Když vynechám všechny organizační problémy a fakt, že jsem zhruba 2 - 3 písničky téměř nemohl dýchat, byl to úžasný zážitek. Je obdivuhodné, jak v tom vedru (snad 15 lidí musela ochranka vytahovat, protože prostě omdleli) dokážou Green Day hrát s tak obrovským nasazením. Já, který jsem jenom stál, jsem byl po dvou písničkách totálně vyždímaný, a Billie si ještě na podiu naběhá snad tisíc kilometrů. Také bylo vidět, jaké je mu teplo - jeho vesta vypadala, jako kdyby ji právě vytáhnul z pračky. Setlistu není co vytknout - kdyby měl člověk spočítat, která kapela odehraje za koncert 30 písniček, k moc velkému číslu se asi nedostane. Číselné hodnocení koncertu nemá cenu, 100% by bylo málo:)
P. S., Během hraní si samozřejmě Billie vytáhnul pár lidí na podium, ale už přesně ani nevím, u kterých to bylo písniček. Každopádně to pro všechny musel být skvělý zážitek.
Komentáře
Přehled komentářů
Tato zpráva je zde zveřejněna pomocí programu XRumer + XEvil 4.0
XEvil 4.0 je revoluční aplikace, která může obejít téměř veškerou ochranu proti botnetu.
Captcha Rozpoznávání Google (ReCaptcha-1, ReCaptcha-2), Facebook, Yandex, VKontakte, Captcha Com a více než 8,4 milionu dalších typů!
Četl jste to - to znamená, že to funguje! ;)
Podrobnosti na oficiálních stránkách XEvil.Net, je bezplatná demo verze.
...
(Ace, 7. 11. 2009 17:52)
Ty jo ten článej je dlouhej, jsem čekala pár řádku tak jak u motley, ale o green day jsi napsal delší článek..taky je asi co napsat na rozdil o motley co:D:D...jinak jak si psal tuto vetu: "Vždyť do Vídně to mám opravdu kousek."Musis mluvit za sebe ze :D
Jinak dobře napsany clanek....:D
XEvil 4.0 can solve 99% types of captcha
(Mashaalipt, 14. 12. 2017 1:28)