Komentovaná diskografie (3/3)
CRUSH (2000)
Po poměrně dlouhé 5-leté pauze od posledního řadového alba "These days" se fanoušci v roce 2000 konečně dočkali. Přestávka byla zapříčiněna jak sólovými projekty členů, tak tím, že Bon Jovi chtěli vydat skutečně skvělou desku. Hned úvodní píseň "It´s my life" ukazuje, že se jednalo o správný tah - moderní zvuk a hlavně skvělá melodie dělají z této písně jeden z největších hitů Bon Jovi. Následují spíše klidnější skladby "Say it isn´t so", jedna z nejlepších balad Bon Jovi "Thank you for loving me" nebo "Two story town." Přijde i na svižnější skladby jako "Next 100 years", "Just older" nebo "One wild night." Nejde zapomenout ani na příjemnou oddychovku "Captain Crash and beauty queen from Mars." Vyloženě slabá věc se na albu nenajde. Dá se říci, že tímto albem začala "nová éra" Bon Jovi, a začala vskutku parádně. Dá se také říct, že toto album přivedlo novou vlnu fanoušků, protože "It´s my life" člověk slyšel opravdu na každém kroku. Výborná deska. 92%
BOUNCE (2002)
Dva roky po vydání velmi úspěšného alba "Crush" se fanoušci dočkali další desky s názvem "Bounce." Úvodní skladba "Undivided" je ze začátku na poměry Bon Jovi hodně tvrdá, ale postupem času trošku zmírní. I tak se ale jedná o pěknou rockovou vypalovačku. Píseň je údajně (podobně jako další písně na albu) ovlivněna událostmi z 11. září 2001. Následující skladba "Everyday" je zřejmě největším hitem alba - tato skladba má opravdu říz, a je velice chytlavá. Pak se to celé trošku uklidní, písněi jako "Distance" nebo "Joey." Co by to bylo za album Bon Jovi, kdyby na něm nebyla aspoň jedna pořádná balada? Zde se jedná o píseń "All about loving you" - vzhledem k tomu, kdy byla napsána (brzy po událostech 11. září 2001), stává se ještě více emotivní. Pak se ale opět dostává na řadu pravý rock, píseň "Hook me up" je toho živým důkazem. Za zmínku ještě stojí například další balada "The right side of wrong" a samozřejmě "Bounce" - také slušná vypalovačka. Album se rozhodně povedlo, ukázalo trošku drsnější tvář Bon Jovi. 85%
HAVE A NICE DAY (2005)
Mezi poslední deskou "Bounce" a tímto albem stihli ještě Bon Jovi "spáchat" experiment s názvem "This left feels right", který se ale části fanoušků (včetně mě) příliš nelíbil a tak se s napětím čekalo na další řadové album. To přišlo na svět v roce 2005 a dostalo optimistický název "Have a nice day", což podpořil i smajlík na obalu desky. Album otvírá titulní "Have a nice day" - opravdu velmi optimistická skladba s chytlavým refrénem. Následuje rocková "I wanna be loved", která sice nedosahuje až takových kvalit, ale rozhodně neurazí. To, že málokdo dokáže napsat balady jako Bon Jovi dokazuje následujcí "Welcome to wherewer you are". Společně s titulní skladbou mě nejvíce zaujala v pořadí čtvrtá píseň "Who says you can´t go home", která je velice optimistická, trošku s country nádechem. Další skladby také nejsou špatné, z těch nejlepších stojí za zmínku určitě "Bells of freedom" - opravdu výborná. Bon Jovi opět nezklamali, album se mi líbí zhruba stejně jako "Bounce" - takže super. 85%
LOST HIGHWAY (2007)
Zatím poslední kousek Bon Jovi spatřil světlo světa v roce 2007, a jedná se o poměrně netradiční desku s country nádechem. Hned úvodní skladba "Lost highway" to jasně dokazuje. A změna je to určitě příjemná, aspoň je vidět, že Bon Jovi nehrají pořád to samé, jak někteří škarohlídové říkají. Následujcí "Summertime" ukazuje opět spíše rockovou stránku kapely. Hlavní singl, balada "(You want to) make a memory" opět dokazuje sílu kapely v těchto skladbách. Patrné je to například i ve skladbě "Seat next to you." Asi nejrockovější věcí na albu je píseň "We got in going on", takže každý si tu přijde na své. Na desce se mi opravdu líbí každá píseň, i když to třeba nejsou úplné megahity - ale to vůbec nevadí. Pohodová "Any other day", duet "Till we ain´t strangers anymore" nebo moje oblíbená pohodovka "I love this town" opravdu potěší. Pro mě osobně (a snad i pro většinu fandů Bon Jovi) vítaná změna, i když příště už asi raději zase pravý rock. 91%